Když počátkem dubna prezident Petr Pavel navštívil Ghanu a Mauritánii, zamířil do dvou politicky nejstabilnějších zemí západní Afriky. Jejich hlavní města jsou od sebe vzdálená víc než 2000 kilometrů a leží ve zcela odlišných přírodních podmínkách – Ghana je z větší části v oblasti tropických lesů, zatímco 90 procent Mauritánie tvoří poušť. Jak ale ukazuje národní muzeum v mauritánském Nuakšotu, spojuje je historie a sláva jedné středověké říše.
zápisník zahraničních zpravodajů
Ghana
Když do mauritánského národního muzea vstupoval český prezident, přivítaly ho zpěvem místní děti. Zpívaly arabsky, tak jako mluví většina dnešních Mauritánců. Muzeum ale ukazuje, že dějiny téhle země jsou mnohem starší a sahají dál než jen k příchodu islámu, Arabů nebo Evropanů. Jsou spojené s původní západoafrickou vyspělou civilizací.
Zápisník Zdeňka Nováka
„Tady se dostáváme k městům, která jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Stála na okraji pouště, většina staveb byla z kamene a někdy tam používali cihly z nepálené hlíny,“ ukazuje ředitel muzea Mohammed Ba Úld Ne na sérii prosklených vitrín s fotkami a replikami měst, kterým dominují čtyřhranné věže s typickými vysokými zuby v každém z rohů.
Na seznam UNESCO jsou zapsaná čtyři města – Tišít, Walata, Šinguetti a Wadán. Na vrchol prosperity se většinou dostala v éře transsaharského obchodu v 10. až 15. století. Nejsou ale zdaleka jedinými ani největšími památkami na dnes už zapomenutý zlatý věk této části světa. A když zlatý, tak doslova.
Říše Wagadu a obětování hadovi
„To jsou základy velké mešity – stála v Kumbi Saleh, kterému se v té době přezdívalo hlavní město zlata,“ ukazuje pan Ba Úld Ne rekonstrukci majestátní stavby, kterou podpíralo až sto masivních sloupů.
Mešitu postavili muslimští kupci, kteří na jihozápadním konci Sahary nakupovali zlato a od 10. století jím zásobovali Středomoří i části Evropy.
Kumbi Saleh leží dnes v jihovýchodní Mauritánii, tehdy ale bylo hlavním městem říše známé historicky jako Ghana, které ovšem její obyvatelé říkali Wagadu.
„Byla to pohanská země. Jméno je spojené s kultem Wagadu-Bida. Bida byl obrovský had s několika hlavami, který království podle legendy zajišťoval prosperitu výměnou za to, že mu každý rok obětovali mladou dívku,“ dokládá předislámský původ státu Ba Úld Ne.
Slavná minulost, nová budoucnost
„Centrem kultu byl král, kterému se v jazyce soninke říkalo Kaja Magha. A arabští kupci podle toho začali tomu království říkat Ghana,“ dodává ředitel muzea. Jeho vrcholnou éru ukončilo rozšíření Sahary v 11. století a expanze pouštních kmenů.
Jméno první velké západoafrické říše inspirovalo ale i o staletí později, když se z evropských kolonií v Africe rodily první státy.
„Ghanská republika získala nezávislost jako úplně první subsaharská kolonie. Její prezident se potřeboval zbavit koloniálního názvu Zlatonosné pobřeží a rozhodl se, že převezme název po slavné a mocné Ghanské říši,“ vysvětluje afrikanista Vojtěch Šarše z Univerzity Karlovy, jak jméno zaniklé říše pomáhalo budovat postkoloniální africkou identitu.
